pondělí 7. prosince 2015

Kubovo green curry s tofu



Po dlouhé době jsem navštívila svoji milovanou Olomouc. Jako vždy jsem toho chtěla stihnout hodně, co nejvíce lidí navštívit a co nejvíce zábavy zažít. A protože už pomalu dospíváme, pokleslou zábavu, kterou jsme si dopřávali u sklenice alkoholu a krabičky cigaret, jsme vyměnili za setkání s účelem si něco dobrého uvařit a uspokojit tak své chuťové pohárky.




Setkali jsme se u Kuby a Marti. Oba už druhým rokem strávili letní prázniny prací v Anglii. Kuba pracoval v thajské restauraci, kde odkoukal spoustu receptů a jeho green chicken curry se stalo pověstným. A protože všichni hosté byli nemasožrouti, Kuba svůj recept upravil a místo kuřete použil tofu. A nakonec si to kuře neudělal ani pro sebe:)




Ingredience: (pro 5 osob)
green curry pasta
4 plechovky kokosového mléka
třtinový cukr
limetka
libovolná zelenina:
2 papriky
brokolice
mrkev
zelené fazolky
bílé tofu
koriandr
arašídy
bílé tofu
rýže


Postup:

V hrnci osmahneme zelenou kari pastu (použili jsme celou sklenici- 250gramů), aby se chutě propojily. Poté zalijeme kokosovým mlékem a necháme prohřát. Přidáme lžíci třtinového cukru a šťávu z jedné limetky a hrst nasekaného koriandru. Opět chvíli necháme probublávat, aby se chuté propojily. Poté můžme přidat zeleninu. Vaříme dokud zelenina nezměkne.



Tofu osmažíme zvlášt na pánvi a přidáme ho až k uvařené omáčce. Rýži jsme uvařili klasickým způsobem. Podáváme ozdobené čerstvým koriandem a drcenými arašídy. Komu by curry pasta nebyla dost ostrá, může přidat i chilli papričku.

A ještě něco: Vegani, pozor na obsah curry pasty, ve většině je rybí omáčka nebo něco podobného z moře, tak čtěte složení a vyberte si nějakou veganskou. Například v Tescu koupíte takovou od značka Exotic Food. 






úterý 3. listopadu 2015

Zapečené baklažány podle jedné staré dámy


Pro tento pokrm jsem našla inspiraci v beletrii.  Nedávno jsem dočetla knihu Himmlerova kuchařka, která je vyprávěním 105ti leté Rózy, která zažila všechny hrůzy 20. století - genocidu arménů, 2. světovou válku, čínský komunismus. Osud ji zavál dokonce i k Himmlerovi osobně,  kde pomocí svého pověstného kuchařského umění pečovala o spokojená břicha německých nacistů. 

Na konci knihy je několik receptů na jídla, která jsou v knize zmíněna. Jedním z nich jsou plněné baklažány. Recept jsem si jako vždy trochu přetvořila:)



Lilky ugrilujeme a vyložíme jimi zapékací misku. Na oleji osmahneme cibulku a cuketu. V menší mističce si připravíme trochu kuskusu, který zalijeme horkou vodou. Cibulku s cuketou a kuskusem smícháme dohromady a přidáme česnek. Touto směsí zaplníme volné místo v misce vyložené lilky. V hrníčku smícháme trochu smetany s vejcem, ochutíme troškou mleté papriky a zalijeme tím celou misku, tak aby tekutina natekla do všech nevyplněných místeček. 


Vynechala jsem i rajčatovou omáčku, protože zrovna máme v lednici domácí kečup od Davidovy maminky, tak jsem se spokojila s ním a k jídlu se skvěle hodil. 

S napětím jsem čekala, zda se dílo podaří, netrpělivě jsem nakukovala do trouby... A když bylo hotovo, vizuálně se to povedlo podle mých představ a ještě k tomu to chutnalo fakt dobře, byla jsem mile překvapena takovým nenápadným receptem z posledních stránek beletristické knížky, že z ní časem asi ještě něco dalšího vyzkouším. 



Ke knize ale musím také dodat, že bych Vám ji nedoporučila, líbila se mi z ní vlastně jen tak první čtvrtina a ty závěrečné recepty. Recenze na knihy tu ale psát nechci, takže myslím, že stačí jen takovéto krátké vyjádření:)



pondělí 26. října 2015

Hummus z tmavé cizrny



Nedávno jsem se při procházce Prahou zaradovala při objevu obchůdku s indickými potravinami. Vešla jsem dovnitř, kde mě čekalo další překvapení - tmavá cizrna neboli "kala chana". Do té chvíle jsem si myslela, že cizrna je a byla vždy jen jedna jediná. Při objevení tohoto nového druhu jsem si ihned pomyslela "hmm, jak by asi chutnal hummus připravený z této cizrnky?" a už jsem podávala jedno balení paní prodavačce.




Cizrnu jsem namočila přes noc a povařila. Poté už příprava probíhala stejně jako na klasický hummus. Rozdíl v chuti je nepatrný, přišlo mi, že tmavá cizrna má tužší slupku, což je poznat i na konzistenci hummusu. A chutná tak nějak víc fazolově:) Jak se říká to s třešničkou na dortu, tak jsem si já dala pečené kaštany na hummus :) dobrou chuť! 


sobota 24. října 2015

Davidův falafel





Dnes jsem se sama na žádné vaření nezmohla a tak jsem vařečku předala Davidovi. Prozíravě jsem si cizrnu namočila už den předem a přestože hummusu není nikdy dost, tentokrát jsme se rozhodli pro falafel. David postupoval podle tohoto receptu: http://www.apetitonline.cz/recepty/8118-falafel.html



K falafelu jsme si připravili dvě omáčky:

1) TAHINI: 2 lžíce tahini smícháme se šťávou z poloviny citronu a z poloviny pomeranče. Mírně dosolíme.

2) KOPROVÁ: bílé tofu rozmixujeme s koprem, citronovou šťávou, solí a pepřem



pátek 23. října 2015

Je to růžový, ale taky je to hummus



Dnes jsem si udělala hummus s pečenou červenou řepou. Okolnosti jeho vzniku mě přivedly na nápad, založit si vlastní "foodblogísek". Jedna z okolností je ta, že jsem nemocná a vždycky když jsem nemocná, tak se šíleně nudím a nuda můj mozek dokáže nejlépe povzbudit k novým nápadům.

Toto netradiční zpracování hummusu možná není tak úplně vhodné, jako první příspěvek (víc by se asi hodil základní recept na hummus). Mé nadšení by ale mohlo s odložením nápadu opadnout, takže jsem se rozhodla, zveřejnit řepohummus hned.






Řepu jsem upekla v alobalu, nechala vychladnout a rozmixovala. Cizrnu z plechovky jsem řádně propláchla a chvíli povařila. Také jsem ji rozmixovala a obě vzniklé pasty jsem do sebe zamíchala. Postupně jsem vmíchávala tahini, česnek, mletou papriku, římský kmín a nakonec olej.
Celé jsem to ozdobila zbytkem celé cizrny (nevlezla se do mixéru), kterou jsem osmahla na pánvi s trochou cibulky.

Využila jsem své kreativní nálady a přidala ještě čatní z datlí a tamarindu, které jsem si koupila v obchodě s indickými potravinami. A protože datle jsou tak trochu jako švestky:), tak jsem pár malých švestek ze zahrádky přidala jako chutnou ozdobu.

Tramtadadá! A první příspěvěk je na světě. Mám v záloze spousty nápadů na další, tak doufám, že se odhodlám a nezůstane jen u jednoho (stejně jako skončily mé předešlé blogové pokusy).